1939: Vznik Jednačtyřicítky

Zhruba před sedmdesáti lety se rozhodla jedna pražská spořitelna postavit na jižním okraji Prahy mezi obcemi Roztyly a Chodov zcela novou vilovou čtvrť. Výstavbu platila ona spořitelna a s nájemci uzavírala smlouvy o dlouhodobém splácení (dnes bychom to nazvali asi tím moderním fujtajblovým slovíčkem leasing). Ale to je vedlejší. Důležité je to, že v době brzy po vzniku Československé republiky dostala řada mladých a ne příliš majetných rodin příležitost zakoupit si na splátky a za rozumnou cenu malý rodinný domek. Takhle tedy vznikla nová čtvrť (dnes utopená mezi paneláky nové výstavby), která dostala po své kmotřičce spořitelně jméno Spořilov.

Jak už jsem řekl, byla to příležitost pro mladé rodiny a tak se na Spořilově v letech 1926 až 1930 narodila spousta dětiček. A těmhle dětičkám, když jim bylo kolem deseti let, úplně chybělo něco nebo někdo, kdo by se jim postaral o nějakou zábavu. On ten Spořilov byl tehdy takový osamocený ostrov mezi poli, nejbližší osídlené části Prahy byly Kačerov, Záběhlice a Michle, ale to všechno bylo daleko. Zmíněné Roztyly, to bylo pár chalup původní vesnice, a Chodov byl vlastně už mimo Prahu. Tehdy nebyla žádná televize, ani video, jen nepatrné množství spořilovských občanů mělo nějakou boudu někde na Sázavě, chalupy tenkrát nebyly vůbec, auto mělo taky jen několik rodin. Všechny ty spořilovské děti měly vlastně spoustu volného času a nevěděly, co s ním. Pravda, na Spořilově byl Sokol, vystavěl si hezkou sokolovnu, a taky tam hodně dětí chodilo. Jenže to bylo cvičení jednou nebo dvakrát v týdnu po jedné hodině. A co dál?

O tom všem přemýšlel jeden poštovní úředník, který měl rád děti a turistiku. Jmenoval se Antonín Král. Usmyslil si, že spořilovské kluky, kteří budou mít zájem, dá dohromady a že jim ten volný čas nějak užitečně a příjemně naplní. A tak se začal starat, kterak by to zařídil. Nabídl především spořilovskému Sokolu, že založí oddíl dětí, který by měl jako náplň činnosti turistiku a táboření. Ale nebyl pochopen a Sokolové ho odmítli. Zkoušel to tedy u jiných organizací s podobným výsledkem, až se dostal ke Svazu skautů a skautek (tak se tehdy Junák oficielně jmenoval). Tam byla jeho snaha pochopena, ovšem ouha byla tu jedna potíž. Nikdy nebyl skautem, neměl žádnou skautskou "kvalifikaci" ani zkušenosti.

Ale našlo se východisko, byl poslán na lesní školu, kterou absolvoval a složil vůdcovskou zkoušku. Kdo něco ví o lesních školách, pochopí, že to byl na jeho věk výkon úctyhodný. Přesto byl jedním z nejúspěšnějších absolventů. Tak to byl začátek skautské činnosti Antonína Krále Akely. Byl vůdce a mohl založit skautský oddíl. To také neprodleně učinil, dal dohromady děti známých a známých těch známých a tak vznikl první spořilovský skautský oddíl.

Oficielní den založení je 19. listopad 1939 a oddílu bylo přiděleno číslo 41 Praha. Tedy Jednačtyřicítka, jak jí všichni členové oddílu, ti staří i ti dnešní, říkají. Jenomže Jednačtyřicítka se zrodila do těžké doby. Československá republika už neexistovala, po odtržení Sudet v předešlém roce, po odtržení Slovenska a především po okupaci zbytku Čech a Moravy Němci, zavládla u nás tvrdá ruka Adolfa Hitlera a všech jeho zběsilých soukmenovců. A tak se stalo, že Skaut a Sokol, organizace, které vždycky hájily (a to nejen slovy) samostatnost Československa, přišly první na řadu při rušení různých organizací a spolků. Jednačtyřicítka se ještě na jaře následujícího roku připravovala na letní tábor, ten však nebyl Němci povolen a brzy na to byl Junák rozpuštěn.

Ale semínko bylo zaseto, a čekalo jen na vhodnou chvíli, aby mohlo vzklíčit. Ta přišla v červnu 1943. Několik pražských skautských oddílů našlo "přístřeší" v Klubu Českých turistů, kde odvážně a s úžasným rizikem pokračovalo ve skautské činnosti. Jednačtyřicítka se tehdy stala Čtrnáctkou KČT. Samozřejmě pod Akelovým vedením. Po skončení války, ještě ve dnech Pražského povstání, okamžitě nastoupila pod svou junáckou vlajku už zase jako Jednačtyřicítka. I další osudy Jednačtyřicítky byly pohnuté, byly doby radosti, byly doby starostí a byly doby, kdy se srdce svíralo žalem a pěsti vzteky. Ale o tom až někdy příště. Dnes je důležité to, že pražská Jednačtyřicítka žije, že zanedlouho oslaví své pětapadesátiny. Chlapci přicházejí a odcházejí, i vedoucí se střídají, ale Akelova Jednačtyřicítka žije a určitě bude ještě dlouhá léta pro své skautíky znamenat krásné, radostné a spokojené dětství v prostředí lásky a porozumění.

Bidlo