Po roce zavítáme do míst k Turyňskému rybníku. Zabydlíme se v Domečku a ještě večer zkoušíme kolorosing.
Skoro za kopcem bydlí Myška (jedna z prvních členů oddílu) a tak se rozhodneme, že jí v sobotu navštívíme.
Cestou kolem bývalé Vaňkovky a jejích chátrajících budov rozbíjíme ledy u kraje břehu.
Myška doma není, jen její děti. Ty jsou z nás trochu vyděšené.
Maťo zazvonil a když otevřeli okno tak spustil: „Dobrý den, my máme hlad, dáte nám najíst?“ V okně dlouho ticho a pak se ozvalo: „To je nějaký vtip?“ Pak se ukázal Otoman a i on jim musel chvíli vysvětlovat, že ho znají.
Při zpáteční cestě si užijeme i klouzání na rybníku a házení ker na ledovou plochu.
V domečku dokončíme kolorosing, upečeme buchtičky se šodo a Martina vytáhne hru Komančové, která zaujme i tuto generaci.
Nedělní dopoledne vyrazíme na rybník i do zahrady a po obědě za padající mlhy opouštíme Domeček. Plánujeme se sem vrátit.
